Příspěvky

Obrázek
Relaxační hypnóza Už delší dobu jako migrenik patřím do organizace Migréna-help. Tato organizace by si zasloužila metál, protože dělá osvětu o migréně, která se často bagatelizuje na pouhé bolení hlavy. Pořádá pro své klienty různá podpůrná setkání, zařídila nám bezplatnou online poradnu s lékařem a usnadňuje pacientům cestu k účinné léčbě. Mimo jiné neustále sleduje světové trendy v oblasti léčby migrény a jednou z nich je právě terapie pomocí hypnózy. U nás v Čr je to zatím na úrovni zkoumání, takže nám klientům byla nabídnuta čtyři setkání po 90 minutách v rámci výzkumu. Experimenty jsem vždy vítala a tak jsem se ihned přihlásila. Bylo to přesně rok a čtvrt po porodu. První setkání se krásně sešlo i s nastupujícím záchvatem. Schválně jsem si trochu masochisticky nevzala žádný lék proti bolesti, abych mohla sledovat, co se bude dít. Hypnoterapie se vždy začíná klasickou rodinnou a osobní anamnézou. Dále se náš rozhovor stočil k Jungovi a mým snům. Hlava mě už v tu chvíli třeštila dos
Obrázek
  Terapie II. (útěky k sobě) Největší kontrast s mým životem před a po dítěti spočíval ve ztrátě svobody. Dost lidí se tohoto obává u manželství, že ztratí volnost. Já jsem ji s mým mužem naopak získala, protože jsem věděla, koho si vybírám. Na náročné situace jsme byly najedou dva. Takže jsem z toho maximálně profitovala. Navíc velmi respektoval moji potřebu svobody, samoty a ticha. Nikdy jsem nebyla závislácký typ na vztazích. Svoboda a volnost byla podmínkou k tomu, aby mi ve vztahu bylo dobře. Bez tlaku, že tam vždycky budu. A děťátko mi do téhle mé zásadní potřeby hodilo vidle. Po pravdě dnes už bych nikomu jinému nedovolila, kromě svého dítěte, aby překračoval mé hranice nebo potřeby. Jako kdyby to, co jste se naučili během několika let bylo anulováno. Tedy všechno od znovu. Děťátko se minimálně po dobu kojení stane takovým roztomilým teroristou, který vám určuje, jestli se najíte nebo ne a jestli se dneska alespoň trochu vyspíte nebo máte smůlu. Kdyby tam nebyla přítomnost bez
Obrázek
Terapie I. To byl teda nápad nechat si pět měsíců po porodu vytetovat na hřbet ruky slovo: „Budeš to tam mít do smrti, na svraštělý kůži,“ připomněla mi maminka. Byl to ten nejlepší nápad! Kupodivu jsem v té chvíli ani nevěděla, jak moc nejlepší. Pamatuji si to jako můj první velký výlet na tři hodiny sama mimo domov. Tři hodiny mezi kojením. Úplně svobodná jdu na něco, co má ještě stále příchuť zakázaného. To, že se kojící matky tetovat nesmí kvůli případné infekci, která může proniknout do mléka, jsem se dozvěděla až na místě. Tatérku nenapadlo, že kojím a mě nenapdalo, že se to nesmí. Ale obě jsme to riskly. Prozíravý krok na měsíce dopředu, kdy jsem měla opravdu pocit, že neexistuji, že jsem se někam rozpila. Občas jsem si během těch prvních dvou roků všimla v zrcadle toho jednoduchého jsem a pro sebe se jen tak usmála. Jsem a to úplně stačí. Po mé první myšlence a plánu na sebevraždu mi známá zprostředkovala do týdne návštěvu psychiatričky, která mi předepsala okamžitě antidepr